Každý druhý žák v Ústeckém kraji zažil kybernetickou agresi. Vyplývá to z dat právě probíhajícího výzkumu Univerzity Palackého. Setkalo se s ní 47 procent dětí, což je o 6 % více, než je celorepublikový průměr. Na ústecké základní škole Mírová jsou si tohoto problému velmi dobře vědomi, a tak se zapojili do programu O2 Chytrá škola, který jim s ním má pomoci. Do budoucna by se dokonce mohli stát jakýmsi „hubem“ neboli poradní školou pro školy v okolí.
Urážení a ponižování prostřednictvím internetu, nabourání do online účtů a profilů, šíření ztrapňující fotografie. Ve všech těchto oblastech jsou čísla z Ústecka oproti ostatním krajům vyšší.
Ředitele ZŠ Mírová taková čísla nepřekvapila. „Šikana už opravdu není o tom, že jeden druhému krade svačinu. Už jsme řešili hanlivé komentáře na internetu nebo kauzu zveřejněných erotických fotek jedné dívenky. Máme ve škole dobré vztahy a mladého preventistu, kterému děti věří, takže se snad o většině takových věcí dozvídáme,“ říká Kamil Veigend.
Z praxe víme, že rodiče ani učitelé většinou sami nemají představu o tom, jak se na síti chovat správně a jak bezpečně nastavit a ovládat novou techniku. Dnešní děti jsou před námi několik kroků dopředu, a to se musí změnit.
Podle něj jde hlavně o to, aby děti dokázaly kyberšikanu rozpoznat a aby se o ní nebály mluvit. „A aby dokázaly říct NE,“ doplňuje. Témata internetové bezpečnosti je podle Kamila Veigenda potřeba s dětmi probírat průběžně. „Na adaptačním kurzu jsme je poučili, že se nesmí zveřejňovat fotografie jiné osoby, a za pár měsíců jsme řešili kauzu, kdy dívka natočila z pod lavice paní učitelku a dala to na internet.“
Právě hrozbám, jakými jsou kyberšikana nebo sexting, chce čelit nový vzdělávací program O2 Chytrá Škola.cz. Jeho hlavním nástrojem je portál www.o2Chytraskola.cz, který přináší jednoduché rady, ale i výukové materiály. Ústecká ZŠ Mírová je jednou ze sedmi pilotních škol, na kterých se program zkouší.
„Jako jeden z hlavních přínosů vnímáme to, že není určen pouze dětem, ale také dospělým. Z praxe víme, že rodiče ani učitelé většinou sami nemají představu o tom, jak se na síti chovat správně a jak bezpečně nastavit a ovládat novou techniku. Dnešní děti jsou před námi několik kroků dopředu, a to se musí změnit,“ doplňuje učitel z ústecké školy Mírová Petr Samec.
Můžu taky, můžu taky?
Ve 4.C právě probíhá hodina určená bezpečnosti na internetu. Dvojice v každé lavici má před sebou tablet a debatuje se o tom, co je to silné heslo. Mělo by obsahovat třeba takzvaný speciální znak. Co to je? „Hashtag.“ „Zavináč.“ Čtvrťáci se nezdají. „Vědí toho mnohem víc, než bychom čekali, ale nemají to pospojované. Vědí, že mají mít silné heslo, ale nevědí, proč vlastně, a jak ho udělat. Je potřeba jim uvádět věci do souvislostí,“ říká později učitel Samec.
Nejvíc děti zaujme, když jim učitel ukáže stránky, kde se dá zjistit, za jak dlouho by bylo jejich heslo prolomeno. K učitelově počítači jde chlapec a ťuká svoje heslo – prolomitelné za pět vteřin. Když si třída vymyslí heslo dle pokynů, které radí výukový program, měřič síly hesla vyplivne uspokojitelnější čas: tři miliony let. „Můžu taky, můžu taky?“ zvedá se les rukou.
Největším problémem jsou rodiče
Právě probíhající hodina je jen jednou z mnoha aktivit, které na škole probíhají. Průběžně se proškolují děti i učitelé. „U učitelů nám jde o to, aby do problematiky pronikli natolik, že budou schopni ji zařadit průřezově do všech předmětů,“ říká ředitel školy.
Rodiče si často vůbec nepřipouštějí, že se jich to taky týká, a vlastně jsou rádi, že dítě si zaleze s mobilem a neotravuje.
V pondělí se ve škole konala první velká přednáška pro rodiče, dorazili ti největší odborníci na internetovou bezpečnost z olomoucké Univerzity Palackého. Zúčastnilo se přes třicet rodičů, což ředitel Kamil Veigend považuje za úspěch. „Přednášející nám říkali, že to je velmi slušná účast. Zájem rodičů o podobné akce je prý tradičně mizivý. Často si vůbec nepřipouštějí, že se jich to taky týká a vlastně jsou rádi, že dítě si zaleze s mobilem a neotravuje.“
Je cennější cihla zlata, nebo občanka?
Ve 4.C je mezitím řeč o tom, jestli je cennější cihla zlata nebo údaje z občanky, proč bychom si měli pro každý portál vymyslet jiné heslo a jak to potom udělat, abychom si třeba 178 hesel – tolik jich má údajně pan učitel Samec – zapamatovali.
Když se na otázku „kdo má heslo někde napsané“, přihlásí tři čtvrtiny třídy, dá Petr Samec k dobru historku o chlapci, kterého vyloučili ze střední školy za to, že je z jeho adresy přišel řediteli sprostý email. „Byl na počítači u svého kamaráda a ten se mu dostal do emailu,“ varuje učitel.
Na závěr hodiny je čas na dotazy, děti se ptají, jestli jejich heslo smí vědět máma a táta, nebo strejda ajťák. „Máma a táta určitě, strejda je v tvém věku taky ještě v pořádku,“ odpovídá učitel.
Chceme, aby se zblbli i další
Pilotní projekt Chytré školy bude na ZŠ Mírová pokračovat ještě příští rok. Krom peněz na vzdělávání učitelů, dětí i rodičů, zahrnuje také mentoring odborníků na e-bezpečí. „Každá škola má jiné vybavení, jinou síťovou infrastrukturu a kvalitu připojení, takže jsme k ruce s radami, jak se ve stávajícím setupu co nejvíc rozvíjet,“ říká Anna Kačabová z Nadace O2, která má projekt Chytrá škola na starosti.
ZŠ Mírová se nabízené pomoci chytila s velkým nadšením a do budoucna má ještě velké plány. „Chystáme oddechový geopark, supermoderní jazykovou výuku a Centrum robotiky, kam by se chodilo za výukou,“ popisuje učitel Petr Samec. „Chceme také aktivně přispívat na portál chytraskola.cz – měl by se stát takovou ‚sdílnou‘ příkladů dobré praxe. Já se tam chystám přidat třeba právě ty stránky, kde si každý může změřit sílu hesla, jak jsme probírali dnes na výuce,“ doplňuje učitel. Vypadá to, že by se ústecká škola mohla stát jakousi poradní školou i pro školy v okolí, které si s tématem zatím neví tolik rady. „Chceme, aby se takhle zblbli i další,“ těší se Petr Samec.
GRANTOVÁ VÝZVA
Nadace O2 vyhlašuje grantový program, prostřednictvím kterého poskytne dalším základním školám finanční a metodickou pomoc v oblasti digitální gramotnosti.
Přihlášku lze podat online do 20. května.
Celková částka vyhrazená na finanční podporu škol je pro nadcházející školní rok 5 milionů korun.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ale jistě. V tomto je osvěta jistě třeba.A je opravdu s podivem,že toho současní učitelé nejsou schopni.Kdo by se tedy měl zamyslet? M Š , nebo fakulty,nebo naši političtí představitelé?
Paní Leo, a jsou učitelé opravdu jedinými IT uživateli? Kampak se Vám poděli rodiče? Dovolte, abych Vám citoval pár slov z článku:
V pondělí se ve škole konala první velká přednáška pro rodiče, dorazili ti největší odborníci na internetovou bezpečnost z olomoucké Univerzity Palackého. Zúčastnilo se přes třicet rodičů, což ředitel Kamil Veigend považuje za úspěch. „Přednášející nám říkali, že to je velmi slušná účast. Zájem rodičů o podobné akce je prý tradičně mizivý. Často si vůbec nepřipouštějí, že se jich to taky týká a vlastně jsou rádi, že dítě si zaleze s mobilem a neotravuje.“
Rodiče ve světle tohoto prohlášení nevypadají jako příslovečné lilium 🙂
Letmá zmínka i zde: https://www.novinky.cz/internet-a-pc/504585-ctvrtina-cechu-je-ochotna-prodat-sve-osobni-informace-muze-se-to-vymstit.html
Samozřejmě , že se jich to také týká. Dnešní generace rodičů je na tom snad lépe, než byla třeba naše,ale rozhodně se to netýká všech. Já to mám obráceně, mě to učil syn a rozhodně bych si netroufla poučovat ani svého vnuka. Ale nezlobte se ,dnešní svět je už tak prorostlý s touto technologií a tak dlouho,že není nijak nadsazený požadavek,aby se v něm učitelé dokázali dostatečně orientovat.Obzvlášť v té bezpečnosti.
Vážená paní (slečno) Lea,
myslím si, že učitelé jsou dosti proškoleni (jak v rámci projektu, tak i mimo něj). Problém je v tom, že to není pouze o výuce ve škole, ale také doma. Škola má nastavena taková pravidla, že žákům nehrozí nebezpečí z kybernetického prostoru. Doma už je to jiné, a pokud nebudou rodiče seznámeni s daným rizikem a možnostmi zabezpečení domácích zařízení, tak můžeme žáky poučovat, jak chceme.
Tohle jste napsal naprosto přesně, za mě jednoznačně souhlas.
Paní Leo, týká se to především rodičů. Ve škole jsou žáci zpravidla pod dohledem, pokud pracují s počítačem. Co nemají kantoři pod kontrolou, jsou kupříkladu mobilní telefony u žactva – a kantoři jim je jistě nepořídili…
Uvedu Vám klidně celkem triviální případ: kdyby Pepíčkovi kantorka zabavila mobil, se kterým si hraje (nebo podvádí) v hodině, to by bylo řečí o šikanách, krádežích, možných poškozeních a toho, že si kantor ze žákova telefonu vrkl do zahraničí… plus, že je to zásah do soukromí… klidně mi řekněte, že nemám pravdu 🙂
A ten samý Pepíček vůbec nemá problém půjčit mobil kamarádíčkovi pod stupidní záminkou, že si nutně potřebuje zavolat… a ještě mu nechá hezky soukromí, takže mu dotyčný hezky projede fotky, zprávy, telefonní seznam… a kantor bude další den řešit, že Pepíčkově mamce někdo posílá textovky se sprostými zprávami…
A nevěřila byste, jak originální je fórek, kdy necvičící spolužačka prohází simkarty v telefonech holkám, které si ho daly k ní do úschovy před hodinou, protože nevěří kantorce :-))
Škola tady hraje roli prostředníka – kdy se třeba já setkám s pracovníky PČR zabývající se internetovou kriminalitou, případně s jinými výše zmíněnými odborníky na to téma? Nedomnívám se, že bych byl neinformovaný, ale pokud by mi škola nabídla jako rodiči setkání na podobné bázi, dorazil bych tam, i kdyby čert na koze rajtoval. A tady jich dorazilo 30? Raději se ani neptám, kolik rodičů mohlo (a mělo) na takovou akci dorazit teoreticky… za mě, a píši naprosto natvrdo, je to na pár facek.
Hlavní tíže informovanosti je v tomto případě na rodičích, házet to na kantory není fér.
Oba pány prosím o shovívavost. Opravdu nijak nerozporuji odpovědnost rodičů za chování dětí ani v tomto ohledu.Asi jsem se nevyjádřila dostatečně jasně. Moje pochybnosti prostě pramení z pocitu, že spusta věcí,ne jenom tohle, se ve školství řeší přes různé nadace, fondy a neziskovky. Opravdu je to tak nutné už i na základních školách?A proč by nemohly PF vzdělávat budoucí učitele i v tomto oboru,když se pořád mluví o té technické revoluci? Neřekla bych,že je to na školách zas až tak znát.
Ano, je, paní Leo. Mohu hovořit přirozeně pouze za sebe, ale čím více se na setkání podobného druhu dostane odborníků z praxe, a čím dříve to bude, tím lépe.
Tříleté dítě si prokazatelně dokáže pustit film na DVD, protože ví, že vezme stříbrnou placičku, dá ji do přístroje, zmáčkne pár tlačítek v určitém pořadí a ono to hraje. To dítě neumí číst, neumí psát, maximálně tak trochu počítat (jsou výjimky). A nemá ani páru o tom, jak to funguje. Řekněte mi, paní Leo, kolik dospělých lidí aspoň vzdáleně ví v tom směru víc, než to tříleté děcko?
A dál: jsme tu na internetovém protálu – co o mně víte? Jmenuji se Pavel? Jsem muž, žena (to, že píši v mužském rodu, není problém, svedu to s přehledem i opačně)? Jsem bezúhonný člověk? Kradl jsem, vraždil, zneužíval, vydíral? Netrpím nějakou sexuální úchylkou, která je v rozporu se zákonem? Nemůžete přece jen tak říci, že jsem nedělal ten dojem… a přesto se tu občas objevují informace, které jsou – podle mého názoru – ryze soukromého charakteru…
Dokonce i ten povinný mail, co je tu „nutný“ pro možnost příspěvku, může být smyšlený nebo patří někomu jinému – mohl jsem ho opsat z vizitky… chápete?