Statistika nuda je, má však cenné údaje, zpívá se ve známé písničce z televizní pohádky. A opravdu – různé průzkumy veřejného mínění a odkazy na statistiky jsou v médiích velmi oblíbenými podklady pro tvorbu článků a reportáží. Jenže stejně jako v pohádkách se i v médiích dá s čísly různě kouzlit. Jak se v tom vyznat a nenechat se obalamutit?
Už jste někdy četli článek založený na výzkumu veřejného mínění – třeba o tom, jakému procentu dětí chutná ve školních jídelnách, nebo kolik mužů někdy v životě podvede svou manželku? Hlasujete v anketách, ať už na sociálních sítích, nebo zpravodajských webech? Sledujete preference politických stran nebo žebříčky oblíbenosti politiků a často nevíte, co si o těch číslech máte myslet?
Média ráda zakládají své články na nejrůznějších číslech, odhadech a průzkumech. Vědí, že čísla a vyjádření odborníků dodávají jejich výstupům na serióznosti. Přece jen, když si něco myslí tři čtvrtiny lidí, to už něco znamená!
Jenže není průzkum jako průzkum. Je třeba v první řadě rozlišovat, z jakého zdroje informace pocházejí. Firmy nebo politici mají někdy tendenci vydávat anketu za výzkum, aby jim dali větší váhu, a spoléhají na to, že se lidé v rozdílech nevyznají.
- Ankety například zahrnují jen velmi úzký okruh respondentů. Buď jsou to kolemjdoucí, které novináři zastavili v určitou chvíli na jednom místě, nebo jsou to čtenáři konkrétního článku na webové stránce, kteří mají chuť projevit svůj názor. Je možné (a dokonce pravděpodobné), že na jiném místě a jindy by anketa dopadla úplně jinak. Pokud se například v okolí nemocnice budete ptát, zda respondenti hrají počítačové hry, dostanete nejspíš jiné výsledky, než když se na to samé budete ptát za rohem od průmyslovky.
- Průzkumy mohou být spolehlivější, ale záleží, kdo a s jakým účelem si je zadal a jakým způsobem je realizoval. Pokud je zadavatelem PR agentura, která potřebuje zviditelnit klienta, nebo stavební firma, která chce zastavět místní park (a v „průzkumu“ jí samozřejmě vyjde, že občané si to přejí taky), je to jiná situace, než když průzkum provedla například univerzita. Každopádně je dobré se zajímat o to, na jak rozsáhlém vzorku bylo šetření provedeno.
- Reprezentativní výzkumy jsou nejdůvěryhodnější (a také zdaleka nejdražší). Tazatelé se ptají rozsáhlého vzorku obyvatel, který navíc musí odpovídat složení společnosti – tedy musí zahrnovat obyvatele z měst i vesnic, obou pohlaví a všech stupňů vzdělání.
Dalším oblíbeným zdrojem pro média jsou nejrůznější odborníci a experti. Jejich hlasy a názory mohou dodat zajímavý úhel pohledu. Zároveň je ale dobré si uvědomit, že i odborníci jsou jen lidé a často prezentují své názory. Jiní lidé mohou věc vidět jinak. Navíc o výběru expertů často rozhoduje i to, zda jsou ochotni v médiích vystupovat, zda jsou aktuálně po ruce a jestli umí „dobře mluvit“.
Důvěřuj, ale prověřuj
Vždy se zajímejte o to, kdo a na jak velkém vzorku průzkum prováděl. Zajímejte se také o to, kdo si průzkum zadal a proč. Není od věci si zkusit dohledávat podobné průzkumy a srovnávat jejich výsledky. Pokud slyšíte o tématu mluvit nějakého odborníka, zkuste si o něm vyhledat víc informací a rozhodněte se, na kolik je skutečně důvěryhodný; existují lidé, kteří se proslavili hlavně svými kontroverzními názory, a některá média je kvůli nim ráda oslovují.
Když najdete v článcích čísla, zkuste si je uvést do kontextu. Asi zní děsivě, že v roce 2017 bylo spácháno 146 vražd, ale když dodáme, že v roce 1997 to byl více než dvojnásobek (313), jsme hned klidnější.
Statistiky porovnávejte napříč médii a roky. Někdy jsou data v pořádku, ale jejich interpretace může být manipulativní. Je to stejné, jako když máte sklenici do poloviny naplněnou vodou, a pro někoho je poloprázdná a pro jiného napůl plná.
Více na této kartě, klikněte na ni:
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
