Různé lži a polopravdy mezi sebou lidé šířili odjakživa. Dříve jim to ale dalo více práce. Anonymní prostředí počítačové sítě a velký dosah dnes pseudozprávám umožňuje masové a bleskové šíření, s náležitým dopadem na to, co si lidi myslí. Rozlišovat zdroje na internetu se stalo životně důležitou kvalitou a učit to druhé, zejména děti, prakticky nástrojem na přežití. V době internetu ještě víc než dřív platí – důvěřuj, ale prověřuj. A čím dříve se to děti naučí, tím lépe pro ně.
Možná už jste to slyšeli taky. V Bruselu se připravuje zákaz hlásky Ř a česká média o tom neinformují, protože jim za mlčení platí známy finančník a mecenáš George Soros. Nebo vám možná volala rozčilená babička, které přišel e-mail s tajnou informací o tom, že se Česká republika chystá radikálně snížit důchody a mateřskou, aby měla kde vzít peníze na podporu rodin uprchlíků, co ani žádní uprchlíci nejsou.
Internet jeho vynálezci původně chtěli využívat k výměně vědeckých informací. Od té dob uplynula už spousta let (ARPANET, akademický předchůdce internetu, byl spuštěn v roce 1969 a odpojen v roce 1990) a využití počítačových sítí se rozšířilo tak, že z toho jde „otcům zakladatelům“ určitě hlava kolem, jestli se na to z nebe dívají.
Hoaxy, fake news, manipulace
Mnozí lidé moc a sílu internetu zneužívají k šíření nenávisti a lží. A mnoho z nich to dělá nevědomě, možná si dokonce myslí, že šíří pravdu.
Pojďme se podívat zblízka, čím vším je internet zamořen. Manipulace, dezinformace, hoaxy a fake news. Vezměme to popořádku.
U manipulací a dezinformací jde o reálné události, skrze něž jsou ale lidem podsouvána jiná, často zavádějící a nepravdivá sdělení. Hoaxy jsou lživá a poplašná sdělení, obvykle doprovázená výzvou, aby si je lidé nenechávali pro sebe a šířili je dál. Jejich typickým znakem je, že se nedají nijak ověřit. Fake news jsou potom zprávy, které se tváří jako klasické zpravodajství, ovšem jsou vymyšlené.
Některé lži a polopravdy se na internetu šíří s cílem pobavit. Další ale chtějí šířit strach, nenávist a nedůvěru v instituce, rozdmýchávat rasismus a naznačovat lidem, že demokracie je přežitek. Jak to může dopadnout, je vidět na příkladu „prvního českého teroristy“, seniora Jaromíra Baldy. Podléhal dezinformacím a fake news a pak šel a dvakrát se pokusil vykolejit vlak. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo, seniora čeká psychiatrická léčba a několik let vězení.
S internetem je potřeba umět dobře zacházet
Ten, kdo si fakta ověřuje, naučí se dobře pracovat se zdroji. Bude schopný vyhledávat skutečně relevantní informace a čelí menšímu riziku, že uvěří nepravdě. Bude i lépe vybaven na to, aby odhalil skrytá komerční sdělení.
Děti mívají ve škole alespoň čas od času hodiny mediální výchovy, v nichž by se měly tyto kompetence naučit. Otázkou je, jestli to umějí samotní učitelé. Na nich je ta hlavní odpovědnost, kromě rodiny, aby děti lži na internetu naučily rozpoznávat.
Ve škole i v rodině:
-
Kupte si společně časopis, podívejte se na zprávy, a potom srovnejte, jak se o událostech referuje na různých webech. Rozdíly jsou někdy až zarážející.
-
Nechte děti číst i delší články v různých časopisech pro jejich věkovou skupinu a povídejte si o nich. Zkuste si fakta a informace, která objevíte, společně ověřovat na internetu a dohledávat si k nim něco dalšího.
-
Čtěte spolu zprávy na internetu a mluvte o nich.
Více na této kartě:
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
V Evropě je jeden národ, který se vyznačuje (či spíše vyznačoval) intenzivním čtením novin: Srbové. A to i v zahraničí, pokud se tam odstěhovali. Srb si koupil ne jedny noviny, ale několik různých. Jestli to platí ještě dnes, to nevím.
Na internetu není ani tolik lží, jako spíš nesmyslů, nepravd nebo zavádějících tvrzení – a to včetně Wikipedie. Na internet si může napsat kdokoli cokoli, a ne pouze odborníci na danou problematiku.
A co se týče novin a jejich lhaní – to existovalo dávno před vznikem internetu.
Na internetu jen pokračuje to, co už existovalo dříve.
Nechápu nadpis. To jako, že nám politici a média tají, že někteří lidé šíří polopravdy a dezinformace a že k tomu využívají dokonce i internet? A netají nám naši politici třeba také to, že zítra vyjde Slunce?? Jak nám někdo může tajit to, co vědí snad všichni, je mi záhadou.
Chápu, že zde nejde o nějakou cílenou dezinterpretaci, ale bombastické titulky jsou devizou bulváru, nikoliv seriózních médií. Neměli byste se k nim snižovat. Jedním ze znaků, podle kterých se dá poznat, zda se médiu dá důvěřovat, je totiž i to, zda se snaží o seriózní nebo bombastické zpravodajství…
Pane Václave, já rozlišuju politiku, kterou moc nemusím, protože se vždycky rozčílím, proč to už je moje věc. Ale také rozlišuju zprávy o počasí, protože jako vášnivý zahrádkář potřebuju vědět, jestli mi ta voda na zalévání naprší nebo ne. Sleduju stránky sportu, tenis, teď biatlon, lyžování, v létě z Francie, cyklistický závod , kde mám spoustu zážitků nejen sportovních. Takže si vybírám. Internet je svět, který nabízí a je na člověku, co si vybere. Jsou lidé, kteří dovedou i internetu zneužívat. Netřídit si informace, tak je to někdy ,, na mozek,,. Pane Václave, vy jste musel vystudovat filosofii. Vy si tu řečnickou otázku najdete všude a to v dobrém slova smyslu. Myslím, že jste udělal velký pokrok v komunikaci a já Vám držím palce, ať nám to vydrží. Snad muži, kteří ví, jak se mají chovat, ještě nevymřeli.
Máte pravdu, že ten titulek je krapet bulvární. Byla to trochu ironie, nápodoba stylu, s jakým jsou takové zprávy šířeny. Obecně se snažíme balancovat na hraně dělat titulky přitažlivé až pikantní, aby si článku všimlo co nejvíc lidí, a zároveň ještě ne bulvární, nýbrž přece jen vkusné. Hranice je mezi tím tenká, ne vždy se nám to musí povést, ale takto o tom přemýšlíme. Za Vaši připomínku děkujeme.
Taky mě upoutal oni tak titulek, jako obrázek. Připomíná tak trochu dobu K. H. Borovského. Ale je dobré připomínat rodičům, to, že internet nemusí vždy a všude uvádět pravdivé informace. Ačkoliv si myslím, že děti vnímají někdy spíš informace o dění kolem mládeže a tam se mi zveličování jejich jednání nelíbí. Může být příkladem negativním, ne vypovídající o nebezpečnosti jednání mladých. někdy by bylo možná, i když je to drastické, uvádět následky jednání mladých. Myslím, že se na to jednu dobu zaměřovala nějaká organizace. Bylo by možná vhodné pro školy takový malý seriál školení udělat. tak jako my jsme se seznamovali s hrůzy války povinně ve filmech, tak by děti mohly poznat to, k čemu vede jejich neuvážlivé chování.
Myslím, že zrovna na této hraně nemáte potřebu balancovat. Určitou stálou čtenářskou základnu již za ty roky vybudovanou máte, jak věřím, a bulvárními titulky ji rozšíříte leda tak o bulvární čtenáře. Internet je už tak dost plný bulvárních článků a pikantních titulků, to je koneckonců i součást poselství tohoto článku. Nechte pikantnost bulváru, seriózní práce je přitažlivá sama o sobě.
Fake news nevidím jako velký problém. Chytří lidé si rychle najdou obecné vzorce jak nepřímo rozpoznávat „fejky“, i když zrovna nejsou z jejich oboru a nemohou je identifikovat přímo podle faktů. No a ti hloupí … přiznejme si, na těch zase tak moc nezáleží. Směrování společnosti určují asi tak 3 procenta lidí a ti se ve změti fake news docela slušně orientují 🙂