Učitelka matematiky instruovala minulý týden děti, aby byly na dnešní geometrii připravené. Hned po vstupu do třídy vidí, že na lavicích leží pravítek žalostně málo. „Připravte si rýsovací pomůcky, narýsujeme rovnostranný trojúhelník a vyznačíme osy všech jeho stran.“ Jenže: Ze 24 dětí jich osm nemá pravítko, sedm úhloměr, čtyři nemají ani obyčejnou tužku. Bez kružítka je pět žáků. Reakce matikářky mohou být různorodé.

Učitelka typ „Jdu cestou nejmenšího odporu“: Povzdychne a zopakuje větu z minulého týdne. Ví, že ji neříká naposledy: „Jak jsem vám už říkala, budeme se teď věnovat geometrii a vy s sebou máte mít rýsovací pomůcky, tudíž kružítko, úhloměr, pravítko a ořezanou tužku! Příští hodinu si už poznamenám jména těch, kteří nejsou připraveni!“ Zahledí se vyčítavě po třídě. A vytáhne svůj pytel poslední záchrany. Před hodinou ořezala tužky, připravila pravítka, úhloměry a doplnila tuhy do kružítek. Zapomnětlivci se šťastně rozběhnou k ní, ukořistí svou výzbroj a mizí zpátky do lavic. Všichni začínají pracovat na rovnostranném trojúhelníku. Tato situace se opakuje do té doby, dokud počet učitelčiných pomůcek převyšuje počet nepřipravených žáků. Pak začnou padat poznámky.

Učitelka typ „Jen ať pocítí důsledky“: Povzdychne si, ale jen proto, aby nabrala vzduch do plic. „Jak to, že jste nepřipraveni? Copak jsem tady minulou hodinu neupozorňovala, že máme dnes geometrii? Kdo není připraven, postaví se!“, hřmí nad skloněnými hlavičkami. Vyvrženci se váhavě soukají z lavic. „Pokorný, no to mě ani nepřekvapuje. Blažková, tys mě teda překvapila, doufám, že v tom nebudeš pokračovat! …“, a do žákovských jim rovnou přistávají pětky za nepřipravenost v hodině. Třída je rozdělena, nepřipravení nepracují. Nemají s čím. Budou si vše muset dodělávat doma a ještě vysvětlovat pětku. Příště si většina z nich přinese to, co má.

Každou situaci, kdy dítě nepřinese do školy pomůcky, někdo odnese. Buď učitelka, která žákům vše připravuje, nebo žák. Takže nejlepší by bylo neodnášet, ale přinášet. Pomůcky.

Učitelka typ „Tak snad si nějak poradí sami“: Povzdychne si. „Počkejte, to vás tolik nemá kružítko? A máte aspoň ve dvojici? Ne? No tak si to nějak popůjčujte.“ Otočí se k tabuli a začíná sama rýsovat, trochu překvapená nedisciplinovaností ve třídě. Za jejími zády nastal zmatek, jeden pokřikuje na druhého, třetí prochází ke čtvrtému a nahlas debatují o tom, kdy si kdo půjčí pravítko. Ve třídě není klid, málokdo může pracovat. Struktura hodiny se rozpadá, učitelka narychlo vymýšlí nějaký scénář, aby se přítomná kružítka vystřídala na všech sešitech.

Každou situaci, kdy dítě nepřinese do školy pomůcky, někdo odnese. Buď učitelka, která žákům vše připravuje, nebo žák. Takže nejlepší by bylo neodnášet, ale přinášet. Pomůcky.

Vyplatí se proto naučit dítě psát si poznámky, využije to v různých životních situacích – když jde na nákup, balí se na tábor… A taky, když se řekne ve škole, co je potřeba mít na další hodinu. Ideální pak je využít úložných skříněk, které mají v některých školách děti k dispozici přímo ve třídách. Nemusejí se pak připravovat na každou hodinu zvlášť, ale mohou si zde nechat kromě rýsovacích pomůcek třeba i atlas na zeměpis nebo oblečení do dílen.

Vrbě se svěřila: Eva Dušková, asistentka pedagoga na liberecké ZŠ 5. května

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let