Slov je v komiksu samozřejmě méně, ale učit empatii, předávat vědomosti nebo zvyšovat čtenářskou gramotnost umí také. FOTO: Kateřina Čopjaková

Bubliny na léto

Komiks zažívá aktuálně v Česku šťastnou éru. Po nutné emancipaci devátého umění, tak se komiksy také označují, se poprvé zdá, že už tu může vyjít cokoliv. V překladech vycházejí úplné novinky, ale stále se také lepí resty z minulosti a vydávají se kultovní tituly. Domácímu komiksu sice vládne historický žánr, ale zvláště autorky přicházejí s novými, neotřelými tématy. Na falešnou hamletovskou otázku: Literatura, nebo komiks? není potřeba hledat odpověď. Kritička a kulturní publicistka Kateřina Čopjaková doporučuje zajímavé komiksy pro děti i dospívající. 

V době, kdy se mluví o klesajícím čtenářském zájmu u dětí i teenagerů, ukazuje deváté umění cestu, jak k němu malé i mladé čtenáře zase přitáhnout. Atraktivní spojení textu a obrázku, které se svou formou nejvíce blíží filmu, může být pro mladou generaci zaměřenou spíše vizuálně tím pomyslným mostem k literatuře. Existují teoretici, kteří tomu nevěří, praxe ale často ukazuje opak. Pokud vybíráme dobře, dávka slov, po které malí čtenáři touží, se přirozeně zvyšuje a u některých mění v pozitivní závislost.

Byla by však chyba komiks vnímat pouze jako prostředek k obsáhlejším textovým cílům, má velký potenciál především sám o sobě. A proto nemusí být potíž, pokud čtenář zůstane především u něj. Jestliže v literatuře množství přečtených stránek nezaručuje téměř nic, ale kvalita mnohé, proč by tomu s komiksem mělo být jinak. Slov je v něm samozřejmě méně, ale učit empatii, předávat vědomosti nebo zvyšovat čtenářskou gramotnost, umí také.

Kateřina Čopjaková
„Do sametové revoluce byl komiks v Československu odsunutý, coby imperialistické zlo, na vedlejší kolej dětské literatury. Kvůli tomu se sice jeho slibný rozvoj zpřetrhal, ale také se stal z nouze ctností zajímavých tvůrců,“ říká Kateřina Čopjaková.  FOTO: Kateřina Čopjaková

Komiks jako první kniha

S komiksem se dá dobře začít ještě předtím, než dítě rozezná první písmenka. Zpestříme tak vyprávění nad obrázkovými knížkami a leporely. Třeba se sérií Prcek Chlupino od Francouzů Peirra Baillyho a Céline Fraipoint, která je postavená na jednoduchých dobrodružstvích, roztomilé stylizaci a komických situacích. Neznamená to, že malý nečtenář hned pochytí příběh bez pomoci někoho staršího, ale ve chvíli, kdy pochopí, že jdou obrázky za sebou, má vyhráno. Když pak do obrázků přibudou písmenka (a nemusí jich být ze začátku zrovna mnoho), je to vítaná učební pomůcka. Komiksy pro nejmenší jsou nejen psané tiskacím písmem, ale také mnohdy obsahují interaktivní prvky. Aktuálně nejprodávanější sérií v USA, ověnčenou komiksovým Oscarem (tedy Cenou Willa Eisnera), je Dogman Dava Pilkeyho – napůl pes a napůl člověk pracující na policejní stanici. Navíc stylizovaný tak, jako by jej vytvořila přímo dětská ruka. S Dogmanem se děti smějí nahlas, ale také cvičí paměť nebo pochopí, jak se tvoří animovaný film. Hravý úkol následuje po každé kapitole vtipného komiksového alba Liška Kuliška od Jana Smolíka a pravidelně vstupuje také do děje komiksu krásných barev Růža francouzského autora Johana Troïanowského.

Do sametové revoluce byl komiks v Československu odsunutý (coby imperialistické zlo) na vedlejší kolej dětské literatury. Kvůli tomu se sice jeho slibný rozvoj zpřetrhal, ale také se stal z nouze ctností zajímavých tvůrců. Kultovní Čtyřlístek má sice své limity, ale fakt, že vychází dodnes, mluví za vše.

Alternativnějším souputníkem na poli komiksových časopisů je mu Raketa, která dává příležitost nejmladším tvůrcům. Stejně tak komiksy skvělého výtvarníka Karla Franty, které vyšly pod prostým názvem Kniha komiksů.

Aktuálně nejúspěšnější komiksovou autorkou na světě je Američanka Raina Telgemeier, její autobiografické sérii grafických románů ze světa dívek se přezdívá Telgememoir. Velmi srozumitelným způsobem vypráví o překážkách, před které je během života postavený každý, jako jsou fyzická bolest, strach ze smrti nebo tréma, ale také všední problémy vyplývající z rodinných vztahů.

Dívčí hrdinky komiksů

Komiks býval maskulinním rájem, kde najít hrdinku bývalo téměř nemožné (pokud se nejednalo o lehkou děvu stojící opodál), to už ale poslední roky neplatí. Pro nejmenší je tu akční modrovláska Hilda Lukea Pearsona, pro odrostlejší třeba Violet z Kosmo knedlíků Craiga Thompsona, která zachrání svého tátu před jistou smrtí, a Ms. Marvel zas bojuje proti nespravedlnosti i předsudkům na všech frontách. Přesto se nejedná o laciné agitky, ale originální příběhy inspirované současností.

Složité (nikoliv nemožné) sžívání kultur, otázky svobody i vlastní identity otevírá Marjene Satrapi v autobiografickém komiksu Persepolis nebo Riad Sattouf v pentalogii Jednou budeš Arab.

Hitem domácích nakladatelů je dlouhodobě historický komiks. Jestliže chcete žáka, případně potomka, nadchnout pro čtení, raději se mu vyhněte, často totiž více než komiks připomíná učebnici, kde je nezáživný text doplněn obrázky.

Najdou se výjimky až v kategorii pro starší čtenáře přibližně od 14 let jako Článek II. spisovatele Jiřího Šimáčka a výtvarníka Jána Lastomírského líčící heydrichiádu nebo trilogie Návrat Krále Šumavy trojlístku autorů Mašek, Kavalír, Osoha. Do stejné věkové kategorie spadá i kultovní Maus Arthura Spiegelmana popisující příběh přeživšího holokaustu.

Japonská klasika – manga

Pakliže domácímu komiksu vládnou historická témata, young adult literatuře fantasy hybridi, v celosvětovém měřítku mladí vyhledávají pravděpodobně nejvíce mangu (japonský komiks).

Mainstream světa hrdinů drobných nosíků a ostře střižených patek se může zdát nekonečný a plný násilí, ale i zde je to otázka výběru. Japonští autoři do svých hrdinů rádi zaklínají démony a důkazem dospělosti je pro ně umět udržet své špatné stránky na uzdě, což je zvlášť pro teenagery bližší koncept než klasická euroamerická dichotomie dobra a zla. Takový je třeba samuraj Naruto (alespoň v prvních dílech) nebo hrdinové Zápisníku smrti.

Manga se svým filmovým střihem a svébytnou stylizací stala silným inspiračním zdrojem pro tvůrce mladé generace. Příkladem mohou být oceňované grafické romány o složitosti dospívání a důležitosti přátelství Jedno obyčejný léto nebo Laura Deanová mě už zase nechala. Oba tituly spojuje jméno scenáristky Mariko Tamaki, která vyprávět o čase, kdy se člověk nejvíc mění, opravdu umí. Nevyhýbá se přitom těžkým tématům, jako je nechtěné těhotenství, nebo naopak neplodnost či interrupce, a ve vztazích favorizuje přátelství a ženskou solidaritu nad romantickou láskou.

Na manze vyrostla talentovaná Kateřina Čupová, která se nedávno představila celobarevnou komiksovou adaptací R.U.R., slavného dramatu Karla Čapka. Adaptace jsou lehce kontroverzní, zvlášť pokud se ukážou být jen pohodlnými zkratkami k obsáhlejším dílům, v tomto případě tomu tak ale není a komiksové médium tvoří přidanou hodnotu jen výjimečně inscenované hry.

Toto zdaleka není komplexní výčet, komiksů k doporučení pro děti a teenagery by mohlo být ještě mnohem víc. Pokud chcete dobře zásobit školní knihovnu, vyplatí se sledovat prestižní ceny v odpovídajících kategoriích, například již zmíněné komiksové Oscary neboli Cenu Willa Eisnera, z nezávislejších vod pak Ceny Ignatz anebo Harveyho ceny, v českém prostředí je to pak Cena Muriel. I jejich množství dokazuje, že na poli komiksu je opravdu z čeho vybírat.

Kateřina Čopjaková

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments