V kovárně jsem strávila asi čtyři hodiny, nejdřív jsem se jen učila kovat, na jiném materiálu, dělala jsem hřebíky a klínky. Druhou polovinu času jsem pak už kovala samotný nůž. FOTO: Archív Anežky Hřebecké

Ukovala jsem si keltský nůž, spolužačka zase vařila pivo, vypráví studentka školy, kde se učí pracovat hlavou i rukama

Anežka Hřebecká má ráda nože a jeden si letos vlastnoručně vyrobila. Byla to součást školní práce. Waldorfské lyceum, kam chodí, je sice všeobecně vzdělávací a poměrně náročná škola, ale potrpí si na to, aby studenti rozvíjeli i svou manuální zručnost a schopnost ovládat tělo. Ve třetím ročníku je v tomto směru čeká výzva: odborná práce, která má teoretickou, praktickou a uměleckou část. Anežčini spolužáci vařili pivo, chodili na chůdách nebo hráli divadelní představení. Anežka si vykovala keltský nůž a dost se toho při tom naučila. Hlavně to, že se věci nemají nechávat na poslední chvíli.

Budeme se bavit o keltském noži, který sis letos vyrobila, a co je pikantní – bylo to v rámci školní ročníkové práce. Jak takovou subtilní dívku napadne zrovna nůž? Otázka asi genderově nevhodná, přesto ji mám…

Mě nože baví, mám je ráda, nevím, jak to vysvětlit (směje se). V budoucnu bych je i chtěla sbírat. Před pár měsíci jsem si objednala sadu vrhacích nožů a v karanténě jsem si s nimi docela vyhrála u nás na zahradě. No a zároveň mě to táhne ke Keltům, ke keltské kultuře, keltským symbolům. S mámou máme obě celiakii a říká se, že to pochází od Germánů a Keltů. Tak si děláme legraci, že se podle toho pozná, že máme keltské předky. V té práci jsem to spojila – Kelty a nože. Původně jsem ale chtěla vyrobit jen malý, patnácticentimetrový nožík, který bych mohla vozit na tábor, na výpravy a tak. Nakonec ale vznikl nůž, který je dvakrát tak dlouhý. Brácha si ho teď vzal s sebou na tábor, takže využití snad najde, ale pro mě je trochu velký. Menší bych ale asi ukovat nezvládla, kovář to odhadl s velikostí dobře. Občas jsem měla problém se kladivem správně trefit i na tomto velkém noži…

Máš pro tu svou zálibu nějaké vysvětlení?

Kdybych si měla vybavit nějaký moment, který to ve mně probudil, tak možná to, že mi děda jednou po sobě daroval takovou malou kudličku. Hrozně se mi líbila, a tehdy jsem si řekla, že bych těch nožů vlastně mohla mít víc. Brácha mě pak navedl na motýlka, na dvoukřídlý nůž, se kterým si taky ráda hraju.

Keltský nůž jsi vyráběla podle nějakého autentického vzoru?

Zadala jsem na internetu „keltský nůž“, na různých e-shopech je toho spousty. Líbil se mi model, který má rukověť zakončenou okem, takže se dá zavěsit. Domluvila jsem se s jedním kovářem, že mi pomůže ho vyrobit. V kovárně jsem strávila asi čtyři hodiny, nejdřív jsem se jen učila kovat, na jiném materiálu, dělala jsem hřebíky a klínky. Druhou polovinu času jsem pak už kovala samotný nůž. Kovář si usekl stejný kus železa a dělal stejný výrobek přede mnou a já jsem to odkoukávala. Na tom svém noži jsem ale už pak dělala více méně sama.

Takže vznikly dva nože?

Ano, mám doma oba. Když jsem přijela domů, tak jsem hned nevěděla, který z nich je ten můj. Poznala jsem to až podle detailů, začištění.

Ten kovář to dělá běžně, že lidi učí, nebo ti jen vyšel vstříc?

Ková na zakázku, ale má zároveň i krátké, několikahodinové kurzy řemesla. Placené. Mně to zaplatili rodiče.

Tohle téma ročníkové práce sis zvolila sama? Máte volnou ruku? Nebo jak jste došli k noži?

Na začátku jsem nevěděla, jaké téma si mám vzít. Každá práce má svého vedoucího. Dostali jsme seznam učitelů a popis, jaké mají zhruba okruhy zájmů, abychom si podle toho vybrali. Ale jak jsem nevěděla, co mám dělat, tak jsem nejdřív šla za učitelkou, která je mi prostě sympatická. Až ona mi pomohla se nějak rozhodnout, vnukla mi jako téma keltskou kulturu. A pak jsem si hledala učitele, který k tomu má blízko. Specialistu na nože u nás nemáme, takže pro mě se nejlépe hodil dějepisář.

Jak to vedení probíhalo?

Trochu jako u vedení diplomové práce. Vedoucí to usměrňuje, pomohl mi nastavit si meze, na co se u Keltů zaměřit, samotní Keltové je hodně široké téma. Ročníková práce má podmínku, že musí mít teoretickou, praktickou a uměleckou část. Ty na sebe musejí nějak navazovat. To, že součástí je nějaký výrobek, mě dovedlo k noži. Umělecká část byla výroba koženého pouzdra. Původně jsem ho chtěla bohatě vyzdobit keltskými motivy, ale když jsem ho pak sešívala černou bavlnou, tak už mi tím přišlo ozdobené tak akorát, a ornamentů jsem se nakonec vzdala. Udělala jsem jen jeden velký znak.

Jakou jsi za to dostala známku? Známkují vám to?

Dostala jsem posudek od oponenta, i od vedoucího jsem dostala zpětnou vazbu. U nás je základ slovní hodnocení, a kromě toho tedy máme na vysvědčení známky. Ty jsme ale v druhém pololetí ani neměli, kvůli koroně. Hodnotila se i prezentace té práce před komisí. Máme na to patnáct minut. Je to veřejná událost. S teoretickou částí práce nám hodně pomáhala češtinářka, v hodinách češtiny jsme si prezentace zkoušeli, ostatní nám k tomu taky říkali svůj názor. To bylo hodně užitečné.

Kolik stránek má ta teoretická část, pro zajímavost?

Na tohle jsme se pořád ptali učitelů, kolik stránek to má mít, že třeba máme jen pět… A oni nám opakovali, že počet stran není nijak daný, že to může být na jednu stránku, pokud tam člověk popíše vše podstatné. To ale není reálné. Moje práce měla asi třináct stran. Některé jiné ale měly až sto stran. Letos tedy ne, ale před třemi lety někdo psal o uhelných dolech a bylo to dost rozsáhlé.

Takže jsi v pohodě, i když vlastně nevíš, jestli jsi za to dostala jedničku, dvojku, nebo trojku? Nebo jinak: máš pocit, že to dobře dopadlo?

Do posudku mi napsali, že teoretická část byla docela dobře napsaná, ale že jsem si výrobu nechala na poslední chvíli a celkově jsem měla problémy udržet předepsaný časový plán. Což je pravda. Kovář mi na poslední chvíli termín přeložil, já jsem pak ještě onemocněla a do uzávěrky nestíhala. Odevzdání mi nakonec odložili. To pro mě bylo dost velké poučení. Když se věci nedělají včas a pak se stane něco nepředvídaného, což se stane často, člověk se může dostat do celkem velkých potíží. Nakonec to ale dobře dopadlo, dokonce jsem prezentovala se zbytkem třídy. Ale byl to stres.

Měli jste kvůli ročníkovce méně učiva než ve druháku? Nebo jak se vlastně taková práce vejde do rozvrhu? Napsat to zabere spoustu času, který někde zase chybí, nebo ne?

Všichni učitelé s tím počítali, takže jsme měli o něco méně práce na doma. A hodně věcí k té práci se řešilo v hodinách mluvnice. Tam jsme dělali půl roku prakticky jen přípravu na ni. Říkali jsme si, co by tam mělo být, jaké má mít části, jak psát úvod, závěr, jak řadit kapitoly… V rozvrhu jsme taky měli vyhrazené dvě hodiny týdně. Mohli jsme se v počítačové učebně setkat s některými učiteli a nechat si poradit, třeba od učitele informatiky, jak práci naformátovat. Tyhle hodiny byly dobrovolné, mohli jsme toho využít, ale nemuseli. Celkově ten půlrok náročný byl. Ale když to skončí, tak to z člověka spadne, a teď už jsem skoro zapomněla, že jsem nějakou práci psala (směje se).

Žiješ přítomností…

Přesně tak.

Jaké práce spolužáků tě zaujaly?

Při těch prezentacích mi přišly zajímavé nakonec asi skoro všechny.

A na co si vzpomeneš jako první?

Spolužák Kristián si vzal téma cirkus. Jako praktickou část si vyrobil chůdy, a umělecká složka byla to, že na těch chůdách udělal eurytmické vystoupení. Eurytmie je takový výrazový tanec, který tu máme jako předmět. To jsem se o něj až trochu bála. Ale zvládl to s přehledem. To jsem docela koukala. Nebo historie piva, to mi taky přišlo dost zajímavé. Kamarádka vařila sama doma pivo. Nebo Puškin. Teoretická část byla o jeho životě. Praktická a umělecká byla režie divadelní hry Oněgin. Spolužačka napsala scénář, sehnala si asi osm herců mezi spolužáky a kamarády… Představení trvalo skoro hodinu a vzniklo prakticky bez pomoci dospělých.

Věděla jsi, co tě na waldorfu čeká? 

Já jsem moc nevěděla, na jakou střední školu jít. Waldorfské lyceum mi doporučil táta, druhou přihlášku jsem si dala na gymnázium Na Zatlance, do alternativní třídy, kterou zrovna ten rok poprvé otevírali. A taky jsem uvažovala o pedagogickém lyceu. Dostala jsem se nakonec na všechny. Vlastně ani nevím, proč jsem si vybrala tuhle školu, ale jsem tu hrozně šťastná. Ten styl mi sedí. I kolektiv máme dobrý. Jen to dojíždění… Jezdím každý den vlakem a autobusem od Benešova. Z domu odcházím ráno v půl sedmé. Když vše jde, jak má, trvá to až do školy hodinu, ale na Dé jedničce bývají zácpy. Učitelé si už zvykli, že občas chodím pozdě.

FOTO: Jitka Polanská
FOTO: Jitka Polanská

Anežka Hřebecká žije v malé vsi na Podblanicku. Po prázdninách nastoupí do maturitního ročníku Waldorfského lycea v Praze 11. Ve volném čase se podílí na vedení skautského holčičího oddílu.

Témata ročníkových prací v Anežčině třídě: JAZZ A JEHO SUBŽÁNRY ZVUKAŘSKÉ TECHNIKY ETIKA SMRTI: CÍRKEV A SMRT ♠ SUCHOZEMSKÉ ŽELVY BARF –ZDRAVÁ STRAVA PRO PSY HISTORIE PIVA A JEHO VÝZNAM VE SPOLEČNOSTI ESENCIÁLNÍ OLEJE V PARFUMERII KVĚTENA KLÁNOVICKÉHO LESA STŘEŠNÍ ZAHRADY OBDOBÍ VZDORU SVOBODNÉ VZDĚLÁVÁNÍ ♠ PROBLEMATIKA PALMOVÉHO PRŮMYSLU 3D TISK DRONY A JEJICH VYUŽITÍ TECHNIKA A ÚDRŽBA MALÝCH LETADEL SPRÁVNÝ POSTOJ ♠ WIM HOFOVA METODA VLIV DISPLEJŮ NA LIDSKÝ SPÁNEK ÁSÁNY ÓM ZA ZEN TVORBA KOMIKSU SEDNOUT SI A PSÁT, TO JSEM SE ROZHODLA MÍSTO KONCERTU FREDA HERKOA ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN A JEHO EVŽEN ONĚGIN VÝROBA KELTSKÉHO NOŽE CIRKUS AMATÉRSKÁ REŽIE

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments