Ředitelé – sami sobě vším. Co všechno řeší v době pandemie? Uvítali by jasnější pokyny od ministerstva i hygieniků

Současný český ředitel nebo ředitelka je v podstatě někdo jako Sekorův Ferda Mravenec – musí si totiž poradit s pracemi všeho druhu. V době covidové to platí dvojnásob. Od září ředitelé objednávají dezinfekce, vydávají a zase přepisují různá opatření, kontrolují nošení roušek, zřizují místnosti pro izolaci suspektních žáků a s novými bezdotykovými teploměry v ruce ráno před školou provádějí zdravotní filtr.

Klíčové je, aby děti chodily do školy rády. Pak se toho naučí mnohem víc, říká ředitel, jehož žáci skončili na prvních místech v testech PISA

V malé vesničce Dobřany v Orlických horách se vzdělávalo už před Marií Terezií, v 19. století se tam scházeli obrozenci. Pak ale tamní škola začala upadat, a když v ní v 90. letech 20. století zbylo už jen 70 dětí, reálně hrozil zánik. Rodiče se vzepřeli a založili soukromou devítiletku – ale bez školného – do níž dnes chodí přes 180 dětí z širokého okolí a další musejí odmítat.

Jaroslav Jirásko: Desinfikuju stoly v jídelně, měřím dětem teplotu a vydávám a zase ruším pokyny. Jsem ještě vůbec ředitel školy?

Můj faktický začátek nového školního roku nastal letos 24. srpna. Těšil jsem se na něj jak malý Jarda, hlavu plnou ideálů, plánů. Před odchodem do školy čtu u ranní kávy jakousi brožuru o řediteli jako pedagogickém lídrovi. Mimo jiné v ní stálo : “Ředitel – pedagogický lídr je především vizionář.

V učivu je příliš balastu a dětem dáváme málo samostatnosti a individuální pozornosti. Co zjistili dobří učitelé v době pandemie a jak s tím naloží dál?

Příliš balastu v učebních plánech, víc důrazu na individuální přístup ke každému žákovi, větší autonomie dětem v tom, kdy se co učí. Taková jsou zjištění některých ředitelů a učitelů, která přinesl koronavirus. A jak to využít dál?

Byla – a je – to zvláštní doba.

Marie Gottfriedová: Koronavirus připravil učitele o mocenské nástroje, jako jsou známky nebo povinná docházka. V plné nahotě se ukázalo, jaká je naše role

Koronavirus přinesl podněty a impulzy, které by neměly zapadnout. Vidím alespoň pět bodů k přemýšlení:

1.

Uplynulé “koronavirové” období nám zřetelně ukázalo naše role ve školních komunitách. Žák je ten, kolem kterého se vše točí, je to osoba, o kterou především jde, škola a učitelé jsou tu pro něho a mají hledat cesty, jak ho v pozitivním slova smyslu zasáhnout (ať už ve škole, nebo na dálku).

Své šesťáky teď nazývám Robinsony. Na půl roku se stali mými kolegy, říká učitelka z Chomutova

Školní rok, který byl nejen pro české školy velmi neobvyklý, se chýlí ke konci. Děti z druhého stupně strávily ve škole od pololetního vysvědčení jen zhruba měsíc a půl. Každá škola a každý učitel přitom k výuce přistoupili po svém. Jak hodnotí uplynulou „dobu koronavirovou“ Markéta Moravcová, která učí češtinu a výtvarnou výchovu na ZŠ Chomutov, Zahradní 5265?

Nechci učitelům přikazovat, že musejí přijít v květnu učit, říká ředitel vesnické základky. Podmínka být s dětmi až do odpoledne je na hraně zákoníku práce

Školy se začínají připravovat na znovuotevření prvního stupně. Asi třetina z nich uvádí, že bude mít problémy, především s nedostatkem pedagogů. “Vypadá to, že by jich do školy nastoupilo méně, než bychom potřebovali, ať už z důvodu věku, zdravotního stavu nebo proto, že sdílejí domácnost s někým starším či ohroženým,” říká ředitel vesnické základky v Chrašticích u Příbrami.

Ze školy se stane spíš hlídací centrum, říká ředitel ze Svitav. Jeden člověk nemůže být s dětmi celý den, sestavíme týmy

Koncem května by se čeští prvostupňoví žáci měli vrátit do lavic. Někteří ředitelé už nakoupili roušky a štíty pro učitele, jiní jsou plni pochybností a zatím vyčkávají. „Paradoxně tahle kompromisní varianta, kdy do školy mají jít jen prvostupňoví a ještě dobrovolně, je nejhorší.

Na inkluzi nenadávám a snažím se budovat dobrou školu pro každého, říká ředitelka z Děčína

Kancelář Aleny Tomáškové zdobí fotky jejích dětí a vnoučat společně s panoramatickými fotografiemi Himálají. Sportovně vyhlížející usměvavá paní ředitelka ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně u stejného stolu úřaduje už osmnáct let. Pod jejím vedením se z „Máchovky“ stala vyhlášená škola, kam se jezdí inspirovat učitelé nejen z Ústeckého kraje.